Chtěli byste začít kreslit nebo malovat, ale tužka nebo štětec vám prokluzuje v rukou jak se vám zpotily ruce trémou? Normální, pokud nejste zvyklí na kreativní proces. Každý tím možná prošel, nejvíc snad, když si koupí nějaký lepší papír nebo plátno a přistupuje k němu z bázní, co když se mi to nepovede? Je to jako když se malé dítě učí chodit, pár měsíců vrávorá a pak už běhá a skáče.
Nemá smysl se bát něčeho, co se teprve učíte. Navíc ty chyby člověk často ani nevidí, docvakne mu to třeba až za čas, když kreslí nebo maluje často a dlouho. Vytáhne něco z pravěku a říká si: to je teda hrůza, jak jsem na to mohl/a být pyšný/á? No tak to prostě je, když se něco člověk učí, dělá chyby a tak je to správně. Tím se učí, právě těmi chybami. Dovolte si je, nemusíte být za jednu hodinu Picasso! Pod správným vedením můžete získat potřebné znalosti a tréningem si je upevníte.
Jak snadné, ale pak vás ten krásný bílý papír znejistí. Takže tady je návod jak na to: kupte si hodně papírů a skicáků a prostě kreslete a malujte, dělejte kopie, napodobujte slavné mistry a tím se mnoho naučíte. Nekupujte si hned ty drahé materiály, ale nějaké studentské, každá dobrá značka je má.
Uvolněte se předtím než začnete, každý pomalovaný papír nemusí být mistrovské dílo. Nejdříve si vemte nějaký zkažený papír a z druhé strany si malujte jen tak bez záměru, nechte malovat ruku a svoje podvědomí. Hrajte si, staňte se v tu chvíli tím dítětem a nechte toho kritického rodiče ve vás někde za dveřmi, nenechte ho mluvit vám do tvůrčího procesu.
Každý umělec ví, že dílo se rodí někdy dlouho a pomalu, bolestně, jde o to, nevzdat se hned při prvním zkaženém pokusu. Víte kolik fotek je třeba udělat než se někdo stane uznávaným fotografem? Věřte mi, že hodně, tisíce. A i ti slavní vybírají ze stovek fotografií tu jednu, která je nejlepší z nich. Takže heslo je: uklidnit se, dovolit si chyby, stát se znovu tím dítětem a hlavně nepřestat. A rodiče zavřete do komory…